EN PRIMEUR, aneb „obchod s vínem v předstihu“

Samozřejmě se dnes víny obchoduje jinak, v té době to bylo po sudech. K podstatnému rozvoji v obchodování s vínem systémem En Primeur tak, jak jej známe dnes, přišlo po 2. sv. válce ve 60. a 70. letech. Třeba poznamenat, že nákup vín En Primeur se realizuje v důležitých vinohradnickách oblastech, kde je dostatečný předpoklad na zhodnocení vín.

Poměrně úspěšné nákupy touto formou se realizují v Burgundsku, Piemonte, Toskánsku, Ribere del Duero, Rioje a Kalifornii. V některých případech se nedá hovořit o kampani, ale spíše o „podomním prodeji.“ Na Slovensku se bezpečně nakupuje En Primeur až v poslední dekádě.

Co třeba vědět a znát?

Investice několik set až tisíc eur do vína vyžaduje dostatek znalostí a nepochybně i odvahy. „Hra“, při níž vynaložené prostředky mohou klesat a nebo naopak stoupat, začíná mnohem dříve než při ochutnávkách En Primeur. Od poslední kampaně uběhne jeden rok a během tohoto období se uděje mnoho změn – finančních i klimatických. Takže nutnost dokonale znát ročník, i s jeho negativy. Haut-Brion 2010, jinak fenomenální víno, se prodává v současnosti o 30 % levněji než při uvedení na trh.

DRC, La Tâche 2009 je stále 22 % „pod cenou“, přičemž jen za poslední dva roky ztratilo téměř 5 % hodnoty. Naopak, Mouton – Rotshchild 1986 se postupně vrací k cenám z roku 2011, kdy byl na vrcholu (3 % nárůst za rok). První ročníky kultovního vína Sassicaia se nakupovaly za 10-15 eur v přepočtu. O 10 let později už za 25-30 za láhev. V současnosti je průměrná cena ročníku 2012 (Wine Searcher) 140 eur za láhev. Nákupem vína „ze sudu“ se uzavírají obchodní podmínky mezi négociantem (velkoobchodníkem s vínem), obchodníkem a klientem. Navíc za „zboží“, které se na světlo světa podívá až za 2 roky, kdy se naplní do láhví. Reputace négociantů a obchodníků tak sehrává důležitou roli už při nákupu. Případy bankrotů dvou důležitých hráčů v USA a Anglii z minulého roku tento vzath trochu zostřil.

Jak to funguje?

Princip nákupu spočívá ve správném odhadu vyzrávání vína pro nejbližší 1,5 roku a více. Tedy vína se obchodníkům zaplatí ještě před dokončením. Začátkem dubna se v Bordeaux střetávají négocianti a obchodníci, aby posoudili vína z předešlých let. Na základě kvality (a peněz) vyberou vína, jejichž část poskytnou svým klientům za „úvodní ceny“. Klient potom čeká 1,5 roku, kdy se vína po jejich naláhvování dostanou k němu. Nespornou výhodou ušetření nákladů (až 20 % ceny) může být jejich brzý hodnotový a sběratelský růst. Dostat se knim přes En Primeur tak může být jediná cesta.

Jak to nefunguje

• Správný odhad finančních a skladovacích možností jednoznačně ulehčuje nákup vín více jako jejich následný prodej.
• Nesprávný odhad obchodníka, hlavně přes mlhavé internetové nabídky, nehovořící o jejich pochybném ratingu.
• Hodnota některých vín časem může klesat i díky spekulativním nákupům, příliš drahá vína z „levné“ kampaně milovníkům vína více škodí, než pomáhají.

Dobrá rada nad zlato.

Platí rovnice: velký ročník = malé château / malý ročník = velké château. Je nutné vědět, že za účelem investice se obchoduje jen se zlomkem vín a to i v případě Bordeaux. Množství vín by nemělo jít pod 6 lahví z každého druhu, ideálem je 12 ks. První 2 láhve se degustují po zakoupení, případně v prvních 3 letech, z důvodu odhadu vývoje a potenciálu.  3 láhve ve střednědobém horizontu, kdy se víno přiblíží k vrcholu a 3 láhve, kdy je víno na vrcholu. 4 poslední se archvují „na horší časy.“

Navzdory některým významným událostem (např. odchod Château Latour z kampaně En Primeur, a nebo neúprosné zvyšování cen některých vín z Bordeaux po ročnících 2009 a 2010), je tato forma nákupu stále úspěšná.

Nejdůležitějším kritériem pro nákup vín bývá vždy osobní preference a nebo loajální obchodník.